Zápisník zahraničních zpravodajů

Smršť vzpomínek dokáže vyvolat stará známá melodie nebo třeba vůně. V severoněmeckém Rostocku sází víc na chuť a konzistenci. Zmrzlinu tam vyrábějí na strojích a podle receptur z dob bývalého východního Německa. Mají s tím takový úspěch, že teď zásobují už i supermarkety v okolí.

V Evropě sezona maratonů pomalu končí, na Blízkém východě naopak začíná být počasí pro běhání přívětivé. V jordánském Ammánu proto před pár dny pořádali maraton. Rychle se rozrůstající kopcovitá metropole přitom není běžcům ani chodcům zrovna dvakrát uzpůsobená. Pěších stezek podél cest ale přibývá a šesti tisícům běžců se tentokrát na několik hodin otevřely i hlavní silnice v centru. Běžecké boty obula také blízkovýchodní zpravodajka Radiožurnálu Jana Karasová.

Americká zpravodajka Radiožurnálu Jana Ciglerová se nedávno přestěhovala do Washingtonu, kde zatím prakticky nikoho nezná. Když jí proto ve schránce přistála pozvánka na sousedskou soutěž o nejlepší chili, rozhodla se zapojit. Američané podobná setkání pořádají rádi, protože dobré vztahy s lidmi od vedle berou jako důležitou součást života. Jana tak soutěž vzala jako příležitost seznámit se s komunitou, ve které stráví příští čtyři roky. Jak její první americké chili dopadlo?

Na délku má skoro 300 kilometrů, na šířku pouhé čtyři. Už více než sedmdesát let odděluje Severní a Jižní Koreu. Vítejte v demilitarizované zóně, jedné z nejstřeženějších hranic světa. Na jihokorejské straně přitom patří k oblíbeným turistickým cílům. Asijský zpravodaj Radiožurnálu David Jakš se vydal k památníkům, vyhlídkám na Severní Koreu i k jednomu z infiltračních tunelů.

Od zvukové performance přes elektronickou hudbu až po moravskou cimbálovku. Ve Lvově se představilo současné české umění v nejrůznějších podobách. České sny se přitom za tři ročníky proměnily z jednorázové akce v tradici, která pokračuje i navzdory válce.

Skleněné objekty, kovové a dřevěné sochy nebo vázy z uranového skla, jehož výroba má v Česku téměř dvousetletou tradici. Na prestižním pařížském Týdnu designu se letos vedle předních francouzských galerií a institucí představili také čeští umělci. V prostorách Českého centra vystavovala například Eva Eisler, jedna z nejvýznamnějších osobností současného českého designu.

V tuto dobu už většina čápů dávno odletěla do zimovišť v jižních krajích a znovu se s nimi setkáme až na jaře. Některým ale cestu překazilo zranění nebo nemoc, a tak musí odlet odložit, dokud se nedají znovu dohromady. Nástrah, které na elegantní ptáky číhají, je celá řada. Pomáhat jim s nimi umějí v německém Loburgu, kde sídlí čapí nemocnice.

Hora Nebo, Lotova jeskyně nebo město Gadara. Místa, která najdete v Bibli, leží také na území Jordánska a země se na ně snaží přilákat turisty. A ač to může znít trochu paradoxně, muslimská monarchie už začala s přípravami oslav dvou tisíc let od křtu Ježíše Krista v řece Jordán. Teď si také vyzkoušela, jaké publikum do biblických kulis přitáhne koncert evropské vážné hudby. Zajela si na něj i naše blízkovýchodní zpravodajka Jana Karasová.

V osm na parket, v jedenáct domů. V Bratislavě se týdny dopředu vyprodává Mama je späť – party, která běžný klubový večer obrací naruby. Je jen pro ženy, začíná o několik hodin dřív a hudba je šitá na míru právě jim. Na parketu se přitom potkávají maturantky, mámy i seniorky. Podobných akcí přibývá i jinde v Evropě. Proč na ně ženy slyší, zjišťovala v Bratislavě zpravodajka Bára Vránová.

Restaurace Ayada vznikla v roce 2008 v newyorském Elmhurstu, čtvrti s největší thajskou komunitou ve městě. Šéfkuchařka Kitty Thammasatová ji pojmenovala po své dceři a podnik si rychle získal pověst místa s autentickou thajskou kuchyní, kterou ocenil i New York Times nebo průvodce Michelin. V roce 2019 otevřela druhou pobočku v Chelsea Marketu. Hitem se stal dezert z manga a sladké kokosové lepkavé rýže. V čem tkví kouzlo téhle jednoduché kombinace?

Na jednom ze stockholmských ostrovů jen pár minut od centra leží obrovský park. Dnes by na třech stovkách tisíc čtverečních metrů mohla vyrůst celá nová luxusní čtvrť, obyvatelé Švédska si ale na tento prostor nedají sáhnout. Sídlí tam totiž Skansen, obří muzeum pod širým nebem.

Jihokorejský Busan a moře k sobě patří odjakživa. Je tu největší námořní přístav na Korejském poloostrově, obří loděnice i vyhlášená rybí tržnice. Ta je mimořádná nejen bohatou nabídkou nejrůznějších druhů ryb a mořských plodů, ale také tím, že kolem ní chybí obvyklý odér podobných míst. Mořského úhoře tam ochutnal náš zpravodaj v Asii David Jakš.

Newyorská filharmonie, nejstarší americký orchestr, má po sedmnácti letech nového šéfa. Stal se jím Gustavo Dudamel – někdejší dítě z venezuelského hudebního programu pro chudé, dnes jedna z největších hvězd klasické hudby. Diriguje už od jedenácti let a vážnou hudbu se snaží přiblížit i lidem, kteří by si k ní jinak cestu možná nenašli. Zakládá hudební školy pro děti z chudých rodin, spolupracuje s popovými hvězdami a i svůj první koncert v Radio City Hall pojal netradičně.

Knihy, nábytek, oblečení, ale i různé kuriozity. To všechno může člověk najít na bleším trhu v Lille na severu Francie. Organizátoři blešáku ho označují za největší v Evropě a první víkend v září každoročně přiláká kolem dvou milionů lidí – kupců i prodejců.

Očistit nejen tělo, ale i duši. Takový byl účel středověkých lázní v arabském světě. Jejich pozůstatky se dochovaly také v Evropě, například na Pyrenejském poloostrově, který po staletí zčásti ovládali muslimové. Důmyslně vystavěné lázně byly místem, kde se nespěchalo a kde byl čas na péči i odpočinek. Většina z nich postupně zmizela, ať už působením času, nebo po znovudobytí území křesťany. Jedny z nejzachovalejších se nacházejí v andaluské Rondě.

Jen méně než pět procent rozlohy Jordánska má půdu vhodnou pro zemědělství. Většinu zeleniny proto království pěstuje v úrodném údolí Jordánu. Na Hášimovské univerzitě ve městě Zarká ale zkoušejí, jak pěstování rozšířit i do polopouště. Jeden z profesorů ve vyprahlé krajině postavil experimentální skleník, ve kterém pěstuje zeleninu ve vodě. Hydroponické systémy totiž spotřebují méně vody než běžné zavlažování.

Začátek školního roku mají za sebou i studenti ve Spojených státech. Americké školy se ale od těch českých v mnohém liší. Jinak začíná a končí vyučování, odlišný je systém známkování i způsob výběru předmětů. Velký rozdíl představují také spádové školy, díky nimž dětem a rodičům odpadají nervy s přijímacími zkouškami. Proč to ale není jen výhoda? Na první školní den se do jedné z washingtonských škol vydala zpravodajka v USA Jana Ciglerová.

Koncept známý i z českých měst – časopis prodávaný lidmi bez domova – funguje také v Argentině. Podobně dlouho jako český Nový prostor vychází v argentinské metropoli měsíčník Hecho en Buenos Aires, tedy Vyrobeno v Buenos Aires. V době, kdy v ulicích města prudce přibývá lidí bez domova, natáčel v zázemí časopisu Dominik Tesár.

Rubín nemusí být jen drahý kámen. Ve Skalici na Slovensku se tak už přes sto let říká i místnímu červenému vínu. Má přesně dané složení, vznikat může jen v okolí zmíněného města a jeho jméno chrání Evropská unie. Každý rok tam navíc vybírají ten nejlepší rubín. Čím je Skalický rubín výjimečný a jak poznat ten opravdu povedený?

Ve Francii je stále oblíbenější Bretaň. Svou nespoutaností a divokou přírodou láká nejen turisty, ale i Francouze, kteří se tam stěhují za novým životem. Naše spolupracovnice Marie Sýkorová se vypravila na samotný konec Francie – na její nejzápadnější ostrov Ouessant.

Jsou památky a muzea, do kterých během výletu nebo dovolené zamíříte cíleně. Doporučí vám je známý nebo turistický průvodce. Občas ale na zajímavé místo narazíte úplnou náhodou. Našeho reportéra Jakuba Luckého zaujaly polepené schody v centru Reykjavíku, které vedly do podzemí. Na jejich konci našel muzeum islandského punku.

Mezi německý Kielem a norským Oslem pendluje největší trajekt na světě. Loď Color Magic pojme 2700 pasažérů i jejich auta. Cestující během celodenní plavby můžou zamířit do restaurací, barů, tělocvičny či aquaparku. Na patnácti podlažích je dokonce i vězení.

Na Floridu jezdí lidé za sluncem a mořem – kdo ale čeká na plážích ticho, spletl si adresu. Miami Beach zní i v poledne jako večírek: hudba z reproduktorů, hlasitý smích, vůně grilovaného masa a nápoje v boxech s ledem. Zpravodajka Jana Ciglerová po letech strávených na Floridě ví, jak si užít pláž stejně jako místní. Jedno varování ale má: sem nechoďte hladoví. Ledaže byste měli rybářský prut.

Polské město Jastrzebie-Zdrój vzniklo teprve před necelými 65 lety jako sídlo horníků. K Ostravsku tak má blízko nejen na mapě, ale i atmosférou. Doba uhelné těžby ale končí i na polské straně a celý region se s touto společenskou změnou snaží vyrovnat. Jednu z cest ukazuje Carbonarium, unikátní muzeum uhlíku, které vzniklo ve zchátralé budově jednoho z tamních dolů.

Je to hlasité, divoké a plné tanečníků v kožených kalhotách. Děti ale od rádia pryč posílat nemusíte, řeč je totiž o folklórním představení Tyrolský večer. Za hodinu a půl se na pódiu vystřídá přes dvacet čísel, která mají návštěvníkům ukázat, co všechno k místním tradicím patří. A jestli po takové dávce Tyrolska dostane člověk chuť sám si zajódlovat, vyrazila zjistit zpravodajka Bára Vránová.

V kambodžském Battambangu stojí unikátní škola nového cirkusu. Cirkusovému řemeslu i dalším uměleckým disciplínám se tam bezplatně učí 1200 žáků. Když z nich vyrostou profesionální akrobaté, předvádějí své dovednosti ve městě Siem Reap. Každý večer tam cirkusové šapitó zaplní hlavně turisté, kteří přes den obdivovali staré khmérské chrámy včetně slavného Angkor Vatu.

Pískovcové skály oblíbené mezi lezci, rozsáhlé lesy i zámek, ve kterém po staletí pobývali francouzští panovníci. Fontainebleau patří mezi oblíbené výletní cíle Pařížanů. Přibližně desetinu zdejšího lesa ale v létě zachvátil rozsáhlý požár. Část území se nyní znovu otevřela a návštěvníci se pomalu vracejí.

Tři sta kilometrů severně od polárního kruhu leží na břehu ledovcového fjordu Ilulissat pohřebiště obyvatel dávno zaniklých inuitských vesnic. Náhrobky tu nenajdete. Kvůli erozi a tání permafrostu se ale lidské ostatky postupně dostávají na povrch.

Katolická a evangelická církev v Německu přišly jen loni o více než milion členů. Mnoho kostelů zůstává nevyužitých, a to platí i v průmyslovém Porúří. Putovní výtvarné bienále Manifesta si tam vyhlédlo dvanáct církevních staveb v šedé zóně a zaplnilo je uměním. Jeden takový kostel, kam chodí před domácími zápasy hlavně fanoušci Schalke, navštívil v Gelsenkirchenu německý zpravodaj Tomáš Havlín.

Z několika tun bronzu potřebují dostat přesně takový zvuk, jaký hledají. A když se netrefí, několik měsíců práce může přijít vniveč. Grassmayrovi tohle umění v Innsbrucku pilují už přes čtyři století. Odlévají malé zvonce pro alpské krávy na pastvinách i obří zvony pro kostelní věže. Jejich nástroje ale znějí také v koncertních sálech. A zatímco výroba zvonů zabere pár měsíců, výsledek může vydržet stovky let.

Období letních dovolených končí, aspoň už se ale můžeme těšit na Vánoce. Stromek, adventní trhy nebo skleněné ozdoby. Mnohé z tradic, které dnes považujeme za samozřejmé, mají kořeny v Německu. Náš spolupracovník Pavel Polák se vydal do durynského městečka Lauscha, kde podle všeho vznikly první skleněné vánoční koule. Jejich příběh přitom začal překvapivě – chudobou místních sklářů.

Na pořádnou státní oslavu potřebují Maďaři prvního krále, tisíc let historie a dobrý chleba. Největší svátek země patří svatému Štěpánovi, zakladateli uherského státu. Zatímco královská část se vysvětluje celkem snadno, s chlebem je zajímavější. Obyčejný bochník má při oslavách čestné místo a Maďaři kolem něj každoročně nadělají překvapivě velkou slávu. A proč právě chleba? Poslechněte si reportáž zpravodajky Báry Vránové z Budapešti.

Kopí osudu, označované také jako svaté nebo Longinovo kopí, patří k nejposvátnějším křesťanským relikviím. Podle legendy jím římský voják Longin probodl bok Ježíše Krista na kříži. Kopí má být obdařeno mimořádnou mocí a v minulosti ho vlastnili císařové Karel Veliký i Karel IV. Toužil po něm i Adolf Hitler. Nejznámější exemplář, uložený v klenotnici vídeňského Hofburgu, ale podle výzkumu vznikl až v 9. století. Kde je tedy originál? V Arménii věří, že právě tam.

V rumunském městě Alba Iulia už více než patnáct let funguje rozsáhlé centrum, které se specializuje na léčbu dětí s různými druhy postižení. Za péčí sem přijíždějí rodiny nejen z Rumunska, ale prakticky z celé Evropy. Čtyřicetičlenný tým lékařů a fyzioterapeutů tady každoročně pečuje o více než dva tisíce dětí. Jak vypadá běžný den v centru Maria Beatrice?

Možná i vy jste si letos z dovolené přivezli jako suvenýr mýdlo. V Jordánsku je ručně vyrábějí jordánské, syrské i palestinské ženy z organizace Zarqa Life Centre. Jenže západních turistů v zemi kvůli válce na Blízkém východě ubylo. Mýdla v českých barvách tam tak teď vyrábí například i pro českou ambasádu.

Praha, Žatec nebo Karlovy Vary jsou místa, která se občas objevují v zahraničních filmových produkcích. Karlovy Vary posloužily jako kulisa pro jeden z dílů Jamese Bonda. Žatec a další města na severu Čech zase hrály v americkém filmu Králíček Jojo. Američtí filmaři mají ale svá oblíbená místa také u sebe doma. Jedním z nich je kalifornské město Passadena, kde se odehrává například děj seriálu Teorie velkého třesku. Podíval se tam i končící zpravodaj v USA Pavel Novák.

John Brown je slavné, i když docela kontroverzní jméno amerických dějin. U nás je známé hlavně díky písničce Černý muž pod bičem otrokáře žil, třeba v podání skupiny Taxmeni nebo Waldemara Matušky. Do historie vstoupil John Brown jako vůdce prvního ozbrojeného povstání proti otroctví v říjnu 1859. Odehrálo se ve městě Harpers Ferry v dnešní Západní Virginii. V českém textu známé písničky, jak zjistil končící zpravodaj v USA Pavel Novák, je ale několik nepřesností.

Kolem velkých řek se vždy dařilo obchodu a vyrůstala u nich bohatá města. Potenciál měla i řeka Potomac, která protéká hlavním městem Spojených států Washingtonem. Je sice široká, ale mělká a má kamenité dno, v létě navíc často trpí nedostatkem vody. Proto se v 19. století soukromí investoři rozhodli vybudovat podél jejího toku plavební kanál. Podařilo se ho ale dokončit jen zčásti. O impozantnosti stavby se přesvědčil i končící zpravodaj Českého rozhlasu v USA Pavel Novák.

Desítky tikajících a hracích dřevěných hodin, některé i s pohyblivými postavami a reliéfy, vznikaly postupně 45 let v dílně dvou bratrů, potomků českých přistěhovalců, v městečku Spillville v americkém státě Iowa. Bratři Frank a Joseph Bílí tyto „malé orloje“ vyřezávali pro své potěšení, ne na prodej. Proto je měli nejdříve doma, a když už se tam nevešly, postavili pro ně zvláštní stodolu. Připomeňte si reportáž Pavla Nováka, končícího zpravodaje Českého rozhlasu v USA.

Ve speciálním vydání Zápisníku zahraničních zpravodajů se vracíme k reportážím Pavla Nováka, který téměř tři roky působil jako zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech. Hrdina jednoho z jeho příběhů je známým americkým meteorologem. Žádný krasavec to ale není. Má velké přední zuby, je zarostlý a váží čtyři kilogramy. Svišť Phil z pensylvánského Punxsutawney na Hromnice předpovídá, jak dlouhá bude zima. Ani po zbytek roku však tento sviští prognostik nezahálí.

Americkou vlajku s padesáti hvězdami a třinácti pruhy pozná téměř každý. Letos, v roce 250. výročí nezávislosti, ji Američané vystavují doslova na každém rohu. Podle legendy tu první ušila ve Filadelfii švadlena Betsy Rossová. Za takový čin ji ale podle příběhu hrozila smrt oběšením.

Před 145 lety se narodil skotský lékař a vědec Alexander Fleming, jehož objev penicilinu položil základy moderní antibiotické léčby. Lék, který zachránil životy stovek milionů lidí, objevil téměř náhodou ve své malé laboratoři v londýnské nemocnici. Ta je dodnes k vidění nedaleko nádraží Paddington.

Tradiční svatební rituály z východu Alžírska dřív trvaly tři dny, dnes už je svatba většinou jednodenní – hlavně kvůli drahým pronájmům svatebních sálů. Na čem ale alžírské nevěsty šetřit nechtějí, jsou svatební šaty. Často si jich koupí hned několik a během svatebního dne je postupně převlékají. Svatební krámky ve staré čtvrti hlavního města Alžíru ale nejsou celé bílé – naopak hrají různými barvami i střihy.

Když se řekne světově proslulý alkohol, většině lidí se vybaví francouzské víno nebo skotská whisky. Jen málokoho by napadla medovina. A ještě ze Slovenska. Přitom právě pod Malými Karpaty vznikají medoviny, které několikrát získaly titul nejlepší na světě.

Po generace pěstovala Claudova rodina v okolí Bordeaux vinnou révu. Teď na svých pozemcích poprvé vysazuje také olivovníky. Jeden z nejslavnějších vinařských regionů světa se potýká s dlouhodobým suchem, rostoucími teplotami i klesající spotřebou vína. Někteří vinaři proto hledají nové možnosti, co na své půdě pěstovat.

V Německu ji hrají miliony lidí a její kolébkou je durynský Altenburg. Právě tam vznikla karetní hra skat, která se stala součástí německé kultury. Do města karet nás zavede zpravodaj Pavel Polák.

O Jordánsku bylo v poslední době slyšet hlavně v souvislosti s íránskými údery na americké základny. Ale zatímco nad pouští na východě země armáda sestřelovala rakety, zachovalé ruiny antického města Džeraš už po čtyřicáté přivítaly na uměleckém festivalu hudebníky – převážně ty arabské. Blízkovýchodní zpravodajka Jana Karasová si z programu vybrala koncert místních kapel.

Přestože Lotyšsko obývají necelé dva miliony lidí, je to země etnograficky neobyčejně pestrá. Jednotlivé regiony si dodnes zachovávají svou kulturu i tradice. Jeden region ale přeci jen vyčnívá – Latgalsko. Tamní obyvatelé totiž dodnes používají specifický dialekt, latgalštinu. Nechybělo přitom mnoho a autoritářské režimy ve 20. století mohly tento jazyk zahubit. Naše zpravodajka Kateřina Havlíková natáčela s folklorní skupinou Ceidari, která latgalské tradice udržuje.

Šplhají po stromech a riskují zranění. A to všechno kvůli několika šiškám. V rakouském Tyrolsku z nich totiž dodnes vyrábějí tradiční likér, jehož recept si rodiny předávají po generace. Na sběr těch nejlepších mají jen několik letních týdnů. Jak to vypadá, zjišťovala naše zpravodajka Bára Vránová.

Leckdo by si mohl myslet, že zahrádkářské kolonie jsou něco specificky českého. Zdaleka tomu tak ale není. Tento fenomén je typický pro řadu evropských zemí a měst. Dlouhou tradici má i ve Velké Británii. I tam se kdysi zrodil z nutnosti. Stejně jako u nás, i v Británii měly zahrádkářské kolonie na kahánku. Dnes zažívá zahrádkaření úplnou renesanci. Do zahrádkářské kolonie v severním Londýně se vydáme s reportérem Jaromírem Markem.