Seriál Radiožurnálu

Paní Eva ze Vsetínska bydlela ještě v 83 letech sama a řídila auto. Náhle se ale její zdravotní stav změnil a ona zůstala na lůžku. Čtvrtým rokem se o ni doma stará rodina, se kterou zažila i společné zahraniční cesty karavanem. O podpoře mobilní hospicové péče je pátý díl seriálu Radiožurnálu Poslední přání.

Devatenáctiletý Jakub z Lukavce na Pelhřimovsku má těžké tělesné a mentální postižení a jeho stav se zhoršuje. Je ležící, dřív se dokázal smát, dnes zvládne jen krátkodobý oční kontakt. Rodina se o Kubu rozhodla starat do poslední chvíle doma. Jak zaznívá ve čtvrtém díle seriálu Radiožurnálu Poslední přání, pomáhá jí mobilní hospic.

Pan Petr (83 let) byl průvodčí, výhybkář, signalista i přednosta stanice. V tuhle chvíli stejně jako jeho manželka Alena ví, že mu kvůli vážné nemoci nezbývá moc času. Oba ve třetím díle seriálu Radiožurnálu popisují, že jsou šťastní, že mohou být spolu doma. V rámci mobilní hospicové péče za nimi pravidelně jezdí zdravotníci.

S mobilní hospicovou péčí má zkušenost pan Jiří z Kladenska, který letos na jaře ovdověl. Jeho vážně nemocná manželka Zuzana si přála zemřít doma, do rodiny tak dojížděly pomáhat s péčí zdravotnice. Jak zaznívá v druhém díle seriálu Radiožurnálu Poslední přání, pomocí virtuálních brýlí si Zuzana splnila i sen navštívit Itálii.

Devětapadesátiletý středoškolský učitel Vlastimil je vážně nemocný a lékaři už pro něj další léčbu nemají. Manželka se o něj rozhodla pečovat doma. Pomáhají jí zdravotníci z mobilního hospice, kteří pacienta pravidelně navštěvují. Právě o fungování domácí hospicové péče je pětidílný seriál Radiožurnálu Poslední přání.

Devět kandidátů, devět kandidátních listin a devět míst v zastupitelstvu. Tak vypadají komunální volby v Českých Libchavách na Orlickoústecku. Každý kandiduje sám za sebe a na vlastní kandidátce. Skoro to vypadá jako přímá volba starosty – jenže není. Starostu si nakonec zvolí zastupitelé a vůbec to nemusí být ten, kdo dostane nejvíc hlasů. České Libchavy přitom nejsou žádnou raritou. Podobně se volí ve více než sedmi stovkách obcí.

V Újezdu u Plánice na Klatovsku budou mužům vládnout ženy. Do komunálních voleb si vytvořily vlastní kandidátku a soupeře nemají. Takové obce s ryze ženskou kandidátkou, které stačí jeden platný hlas, aby kandidující vyhrály, jsou jenom tři. Čistě ženských kandidátek, které ale mají konkurenci, je přesně sto. Přitom mužů žije v Újezdu u Plánice paradoxně víc než žen. Obec má zhruba 120 obyvatel a mužů je o deset víc.

Máme pro vás poslední díl z naší měsíční série Svět podle Havla. A protože včera byla epizoda smutná, dnes budeme končit vesele – svatbou. Bezprostředně poté, co se Václav Havel oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou, poskytly společný rozhovor, který se stal základem Hovorů z Lán v lednu 1997. My vám teď jeho významnou část připomeneme.

Výhled z vrchu Radobýl na České středohoří je impozantní. Když ale sklopíte zrak a přes vinice zaostříte na lesklou hladinu Labe, uvidíte na jeho pravém břehu vesnici Žalhostice. Dobře ji znají vinaři nebo cyklisté. Zároveň je i příkladem obce, kde z komunálních voleb postupně zmizely stranické kandidátky. Ještě před čtyřmi lety tu stranickou značku nesly tři z pěti kandidátních listin, letos zbyla jediná kandidátka nezávislých.

První manželka Václava Havla Olga si svou přirozeností a lidským vystupováním získala srdce prakticky celé republiky. Politickým diskuzím a rozhovorům se ale spíše vyhýbala. Přesto, jak za chvíli uslyšíte, se v některých relacích Hovorů z Lán objevila. Nejčastěji v období svátků – ať už Vánoc nebo Velikonoc. A její jméno zaznělo také v nejsmutnější epizodě. To když se Hovory vysílaly pouhý den po jejím pohřbu.

Už 36 let, od prvních svobodných komunálních voleb v roce 1990, nemají lidé ve 27 obcích v Česku na výběr, koho volit. V řádných komunálních volbách tam nikdy nebyla víc než jedna kandidátka. Příkladem může být Bačetín v podhůří Orlických hor ve východních Čechách, kde žije 400 obyvatel.

Zdraví Václava Havla bylo v 90. letech častým tématem. Zprvu se jednalo zejména o ozdravné pobyty. S postupem času ale přibývalo relací, kdy prezident musel rozhlasové Hovory z Lán natáčet doma v županu, nebo dokonce přímo v nemocničním pokoji. My vám teď připomeneme některé zdravotní patálie prvního českého prezidenta.

Existují problémy, které starostové nemohou změnit, ani kdyby se rozkrájeli. Jedním z nich je obchod s chudobou. Typickým příkladem je Rovná na Sokolovsku, kterou postavili komunisté jako socialistický experiment uprostřed Slavkovského lesa. Ukázková obec byla dimenzovaná pro 3000 lidí. Dnes jich tam bydlí 300, k volbám chodí zhruba stovka a letos mají na výběr jedinou kandidátku. Dlouholetým plánem starosty je změnit špatnou pověst obce.

Životní prostředí se v Československu za minulého režimu poněkud zanedbávalo. Do jaké míry je stav vážný, ale Václava Havla během výjezdů do severních Čech v 90. letech překvapilo. Poslední československý a první český prezident přitom v reakci na to nabádal, aby se stát zasadil o co nejbrzčí zlepšení. A opakoval, že průmysl nemůže být nadřazený přírodě.

Když se kavárník Tomáš Vančata přistěhoval do Chýně u Prahy, žilo tam zhruba 700 lidí. Po dvaceti letech už se může cítit jako starousedlík. Za tu dobu totiž počet obyvatel vzrostl téměř desetkrát. Chýně je jedna z nejrychleji rostoucích obcí v Česku s věkovým průměrem pouhých 33 let, který je třetí nejnižší v Česku. Kupodivu právě tady ale skoro nikdo nechce kandidovat do zastupitelstva. Mají tam jen jednu kandidátku.

Václav Havel kladl důraz na vysokou estetickou kulturu nejen ve své tvorbě, ale třeba i při posuzování designu, architektury a umění obecně. V dnešním díle série Svět podle Havla uslyšíte, co si myslel o sporech kolem takzvaného Smíchovského tanku nebo proč je rád, že Veletržní palác začal sloužit jako moderní galerie.

V 90. letech minulého století to byl suverénně nejznámější knírač v Československu. Řeč je o fence Ďule, která dělala společnost manželům Havlovým. Byla pověstná svojí svéráznou povahou, často si dělala, co chtěla. A podobně ji popisoval i první český prezident, když fenku v Hovorech z Lán vzpomínal.

Na Fajtův kopec nad Velkým Meziříčím lidé už léta jezdí lyžovat. Nově tam ale vyrážejí také za Járou Cimrmanem. Místní správce rozhledny Jiří Pálka v posledních letech společně se svým týmem objevil řadu Cimrmanových vynálezů. Například mistrovy lyžosáňky, kalibrační desku, srdce pro Davida nebo zeď vzdechů.

K novinářům měl Václav Havel velmi blízko. Jejich vztah byl přesto komplikovaný. První český prezident litoval třeba toho, že žurnalistice schází novodobý Peroutka. Na druhou stranu se uměl médií zastat – opakovaně se třeba zmiňoval, že politici nemají vstupovat do jejich řízení.

Zasmát se humoru, který milují, a ještě přispět na dobrou věc. Toto přesně spojuje více než dvě stovky lidí, kteří několikrát za sezonu navštěvují Divadlo Járy Cimrmana. Za každou vstupenku zaplatí víc než běžní diváci a výtěžek darují Centru Paraple. To pomáhá lidem po poškození míchy a jeho prezidentem je právě Zdeněk Svěrák. Začátkem září přišla tato skupina, která se označuje jako Bublina Járy Cimrmana, na pohádku Dlouhý, široký a krátkozraký.

Duchovní a filozofická témata probíral Václav Havel rád. A partnerem v debatě mu často byl kardinál Miloslav Vlk. Byli si v lecčems podobní: oba prošli perzekucí za komunistického režimu, oba stavěli na morálních hodnotách z dob disentu. Jaky býl jejich vztah?

V Letovicích na Blanensku bydlí velký cimrmaniak Jaroslav Chloupek. Na své zahradě má třeba Járovu hospodu, bustu Járy Cimrmana nebo pódium, na kterém se konají semináře a sympozia věnovaná odkazu českého génia. Pátrání po Cimrmanově životě ho přivedlo dokonce až k jeho údajné sestře Lujze.

Kuponová privatizace rezonovala v 90. letech minulého století celým Československem. Dotazům na ni se logicky nevyhnul ani tehdejší prezident Václav Havel. Jak přišel ke kuponové knížce? Co mu na systému vadilo? A kam neradil investovat?

Mlátička na obilí, elektrohomeopatický strojek, zateplený talíř nebo tučňák ze severního pólu. To všechno najdou návštěvníci v minimuzeu Járy Cimrmana ve velkých Hamrech na úpatí Jizerských hor. Manželé Hana a Dobroslav Pohlovi ho provozují už třináct let přímo ve své stodole. „Je to úžasné muzeum se spoustou originálních věcí a nápadů,“ pochvalují si návštěvníci.

Jak v Česku funguje zdravotnictví, poznal Václav Havel z pozice pacienta nesčetněkrát. A na péči si nikdy nestěžoval. Zato systém jako celek podle něj zasloužil zreformovat. Poslechněte si další díl série Svět podle Havla, tentokrát o názorech na zdravotnictví.

Jmenuje se Petr Porjanda, v Divadle Járy Cimrmana mu ale neřeknou jinak než pan učitel. Věrný divák souboru, povoláním učitel angličtiny ze Studénky, chodí na Cimrmany minimálně desetkrát měsíčně. Možná by mu leckterý zájemce o lístky záviděl, on ale tvrdí, že k žádnému nikdy nepřišel protekčně. Pana učitele jsme zastihli na prvním představení sezóny – hře Záskok v Hradci Králové.

Kam jede prezident na dovolenou, nebo kde strávil vánoční svátky? To lidi zajímalo odjakživa. Výjimkou nebyla ani doba, když byl v čele republiky Václav Havel. A tak posluchači mohli zjistit, že v zimě rád mířil do Vysokých Tater nebo Alp, v létě zase k moři. Jak ale uslyšíte v dnešní epizodě Svět podle Havla, nejlépe se mu odpočívalo ještě úplně jinde, a to na vlastní chalupě na Hrádečku.

Loni v Česku našlo v rámci finální adopce nový domov 315 dětí. 70 procent z nich bylo mladších dvou let. Adopční proces mají za sebou manželé Lenka s Tomášem z časosběrného seriálu Radiožurnálu Deníky adopce. Finální rozsudek dostali předloni. Syn má od té doby jejich příjmení a nové rodné číslo.

Dnes je 17. září – v aktuální epizodě Svět podle Havla se ale zaměříme na jiné datum s číslem 17 na začátku – sametovou revoluci. Její hlavní tváří a vůdčí osobností se v listopadu 1989 stal právě Václav Havel. Jenže postupem čase uznal, že vzepětí z té doby ve společnosti pominulo. Apeloval proto, aby si ho Češi čas od času připomněli.

Loni v Česku našlo v rámci adopce nový domov přes 300 dětí. S finálním osvojením, o kterém rozhodují soudy, získávají nové příjmení i rodné číslo. V rámci seriálu Radiožurnálu Deníky adopce časosběrně přibližují celý proces manželé Lenka a Tomáš z Ostravska. Se synem se snaží o adopci mluvit odmala.

Blbá nálada, spálená země, dusno… Výroky z projevů Václava Havla mezi lidmi často zlidověly. My vám teď připomeneme, jak některé z nich vnímal sám jejich autor. První český prezident v dnešní epizodě také přizná, že pravda a láska bohužel nikdy nad lží a nenávistí kompletně nezvítězí.

Šest let sledoval Radiožurnál v rámci seriálu Deníky adopce život Lenky a Tomáše. Na podzim 2020 se stali čekateli na osvojení a v únoru 2023 si přivezli domů ročního chlapečka. V ten den slaví pravidelně přivezeniny. O rok později pak soud rozhodl, že jsou právoplatní rodiče. Tobiáš dostal jiné příjmení i rodné číslo.

Když se v 90. letech minulého století opakovaně debatovalo, jak se má změnit název našeho státu, bylo ve hře i Česko. Jenže takové označení mělo silného odpůrce – prezidenta Václava Havla. A nebylo to jediné slovo, které mu vadilo.

V Česku teď čeká na adopci přes 1100 žadatelů. Manželé Lenka a Tomáš z Ostravska získali syna do předadopční péče v roce 2023, o rok později soud rozhodl o finálním osvojení. Ve druhém díle seriálu Radiožurnálu Deníky adopce přibližují přebírání dítěte od přechodné pěstounky i první měsíce syna v novém domově.

Dnes je to 89 let od úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka. V nové epizodě se zaměříme na to, jak odkaz prvního československého prezidenta vnímal ten poslední.

Manželé Lenka a Tomáš nemohli mít vlastní děti a rozhodli se pro adopci. V unikátním časosběrném seriálu Radiožurnálu Deníky adopce během let 2020 až 2026 popsali první formality, přípravný kurz, zařazení do evidence úřadu, čekání, přebrání dítěte i finální osvojení, které znamená změnu příjmení a rodného čísla dítěte.

V rozhlasových rozhovorech se prezident často vracel k setkáním s inspirativními lidmi. Papež Jan Pavel II. mezi ně rozhodně patřil. Podle Havla měl svatý otec schopnost ukazovat lidem to dobré v nich.

Architektura byla Václavu Havlovi blízká. Jak sám říkal, považoval ji za odraz společnosti. Snažil se proto v maximální možné míře zpřístupňovat lidem areál Pražského hradu. A zároveň upozorňoval na stavby, které podle něho krajinu zbytečně hyzdily.

Mohlo by se zdát, že není vzdálenější spojení než Václav Havel a sport. Jenže první český prezident opakovaně ukazoval, že ač sám nesportovec, považuje sport za důležitou součást společnosti. Jak si můžete poslechnout v další epizodě série Svět podle Havla, svého času se třeba aktivně zapojil do úvah o pořádání olympijských her v Tatrách. A zastal se také neúspěšných sportovců.

Měsíc s Václavem Havlem startuje na Radiožurnálu právě dnes sérií Svět podle Havla. Ve čtyřech minutách vám nabídneme shrnutí, jak se první český prezident v Hovorech v Lánech vyjadřoval ke konkrétnímu tématu. A protože se školní rok teprve rozjíždí, začneme symbolicky Havlovým pohledem na vzdělanost a roli učitelů ve společnosti.

Ač 90. léta strávil Václav Havel v roli prezidenta republiky, nezapomínal na svoje původní zaměření – spisovatele a dramatika. Pravidelně se proto vyjadřoval i ke své umělecké tvorbě, ať už šlo o nové knihy nebo uvedení divadelních her. A důležitou roli sehrál i při znovuotevření legendární pražské kavárny Slavie.

Vánoce s Václavem a Olgou Havlovými i poslední Hovory v Lánech. U obojího byla rozhlasová moderátorka Zuzana Burešová. Co si z natáčení s Václavem Havlem odnesla a jak se první porevoluční prezident s moderátory Hovorů po letech spolupráce rozloučil?

Když Jiří Vejvoda moderoval v Československém rozhlase Hovory v Lánech, Václav Havel se teprve učil, co je to být prezidentem. Psal se rok 1990, v Praze si podávali dveře nejvýznamnější politici světa, a na Strahově řádili Rolling Stones.

Málokdo má takové štěstí, aby se dozvěděl o utajované svatbě prezidenta a ještě o tom mohl bezprostředně s hlavou státu mluvit. Podařilo se to reportérce Evě Hůlkové, která natáčela rozhovor s prezidentem republiky Václavem Havlem a jeho novou manželkou Dagmar Havlovou, a to zhruba hodinu po jejich svatbě. O čem mluvili? Poslouchejte třetí díl seriálu Svět podle Havla.

Dokážete si představit, že by dnes velký mediální dům poslal zpovídat prezidenta republiky mladého začínající redaktora? V devadesátých letech minulého století ale bylo možné leccos. Rozhlasový zelenáč Robert Tamchyna začal s Václavem Havlem natáčet Hovory v Lánech ve svých jednadvaceti letech a nakonec s ním u rozhlasového mikrofonu strávil téměř osm let. Jaké měl pocity z prvního rozhovoru a co se o Václavu Havlovi dozvěděl? I o tom je druhý díl seriálu Svět podle Havla.

Jaký byl Václav Havel, když proti němu místo politiků seděli rozhlasoví reportéři v pořadu Hovory v Lánech? Poslechněte si první díl seriálu Svět podle Havla očima tazatelů.

Ušetřete si starosti i peníze! Letní autoškola Radiožurnálu pokračuje nejčastějšími otázkami posluchačů. Odpovědi a praktické rady přinášíme ve spolupráci s dopravní policií. Možná už se vám to také stalo – v hustém lijáku nebo mlze se před vámi najednou z čistého nebe vynořilo auto, kterému vzadu nesvítila vůbec žádná světla. Proč je denní svícení v dešti a mlze nebezpečné a jak to policie řeší?

Ušetřete si starosti i peníze! Letní autoškola Radiožurnálu pokračuje nejčastějšími otázkami posluchačů. Odpovědi a praktické rady přinášíme ve spolupráci s dopravní policií. Správné používání světel na autě je naprostý základ bezpečnosti, přesto v něm na silnicích denně chybujeme. Buď potkáváme téměř neviditelná auta, nebo nás naopak řidiči před námi doslova oslepují. Vy víte, kdy používat denní svícení, kdy mlhovky a jak se vyhnout oslňování ostatních?

Ušetřete si starosti i peníze! Letní autoškola Radiožurnálu pokračuje nejčastějšími otázkami posluchačů. Odpovědi a rady přinášíme ve spolupráci s dopravní policií. Pravidlo o povinnosti jezdit mimo obec v pravém jízdním pruhu zná z autoškoly každý. Jenže co dělat v situaci, kdy značky nad silnicí nebo u krajnice ukazují v každém pruhu něco jiného? Když je v pravém pruhu snížená rychlost (např. 80 km/h) a v levém není, smí řidič jet v levém pruhu rychleji na prázdné silnici?

Po Česku funguje šest nábytkových bank, ve kterých přijímají i zachovalé věci pro školáky – psací stoly, židle, lampičky, police nebo knihovny. Mezi dárci jsou jednotlivci i firmy, které likvidují třeba kanceláře. V pražské Nábytkové bance mají i zařízení od filmařů nebo z vysokoškolských kolejí.